Okolí stavby je definováno ucelenou zástavbou blokového typu, fasády uličních front tvoří jasnou hranici mezi veřejným prostorem a privátními dvory.
Rekonstrukce jednopodlažního řadového rodinného domu využívá podélného nosného zdiva, nicméně vytváří nové formální i provozní uspořádání. Na nový vchod, opticky rozšířený o přiléhající garáž, navazuje schodiště. Kolem něj se kupí jednotlivé byty s rozmanitou prostorovou skladbou – některé se odehrávají na jedné úrovni s výhledem nebo přístupem do dvora, garsonka nad vchodem využívá prostorového raumplanu.
Se vrůstající výškou stavba postupně sublimuje, mizí. Spodní dvě podlaží tvoří jakousi podnož s těžkou hmotnou fasádou, prořezanou volnou kompozicí oken a sochařsky doplněnou kvádrovým rizalitem. Naproti tomu je třetí podlaží transparentní pozorovatelnou, osazenou na spodní podnoži. Svým bezrámovým zasklením, zkosením směrem k sousednímu domu a mírným odsazením od uliční fronty vytváří kontrast vůči zbytku stavby a opticky tak snižuje celkovou výšku budovy. Vše završuje terasa – efemérní madlo zábradlí, zaříznutý držák na slunečník… to jsou už jen dozvuky hmoty, která se od země k nebi ztišuje. Doplňuje se tak svažitý charakter ulice, stoupající ke Kounicovým kolejím. Stejný princip členění hmot byl v rámci možností dodržen i na straně dvora, stavba je zde korunována objemem kuchyňky obsluhující terasu.

Tým: Tomáš Růžička, Jan Vrbka, Roman Strnad